Osobní zkušenost - část 1                                           ... PROBUZENÍ

O Rekonektivním léčení jsem se dozvěděla z knihy "Uzdravte druhé, uzdravte sebe" od dr. Erica Pearla. Tuto knihu mi dal můj tatínek v roce 2009. Vlastně on mi dal více knih, ale tahle byla jediná, kterou jsem otevřela a přečetla :o). Nevím, co bylo jinak, ale prostě se mi chtělo. Bylo zajímavé pozorovat ten proces, který se dál během čtení knížky. Začaly se mi honit hlavou různé teorie o fungování věcí (principů) ve světě a třeba za pár dnů jsem narazila, úplně někde jinde, na potvrzení správnosti této teorie. Nebo jsem četla knížku a v hlavě mě napadla otázka, na kterou jsem na další stránce dostala odpověď. Bavilo mě to pozorovat a potvrzovalo mi to, že se "něco" děje.

Na nějakou dobu jsem na to potom "pozapomněla", ale když jedna blízká známá vážně onemocněla, rozhodla jsem se vyzkoušet Rekonektivní léčení na své kůži, abych jí potom o této možné pomoci mohla říct. Věci jsou často jinak, než si v hlavě naplánujeme a když jsem podstoupila své první Rekonektivní léčení, neměla jsem pak co říct. Nic jsem neviděla, necítila, žádné obrazy ani barvy nepřišly. Vlastně jediné věci jsem si všimla, že se "mi" podařilo uvolnit tak, jak dlouho ne a v hlavě mi neustále zněla věta "jsem doma". Sice jsem neměla výraznější vjemy, ale už jsem byla zvyklá pozorovat, že když do našeho světa vstoupí něco nového, dostáváme odpovědi ve vnějším světě, které k nám promlouvají.

První odpověď přišla hned v noci v podobě snu a věděla jsem, že něco ve mně se probudilo. V tom snu bylo, že jsem získala pro celou rodinu očkování. Po probuzení jsem cítila, že něco ve mně procitlo. Začala jsem si vzpomínat na "svůj" způsob léčení jiných a aplikovala jsem ho na onu nemocnou ženu. Nepřemýšlela jsem o tom, prostě jsem jen pozorovala, že to dělám. Přišly i další odpovědi a já věděla, že dalším krokem je pro mě Znovunapojení. I tím jsem prošla a teprve potom jsem sama začala cítit jemnější vjemy jako je třeba energie. Mám ráda, když něco dělám, dotáhnout to konce. Takže za čtyři měsíce jsem prošla semináři od Erica Pearla a stala jsem se Praktikem Rekonektivního léčení a Znovunapojení. Už delší dobu předtím jsem studovala různé věci, abych mohla být nápomocna jiným. Ale teprve po absolvování seminářů Reconnection jsem věděla, že mám dost a můžu konečně začít pomáhat.

Ale ani na semináři jsem si zpočátku nebyla jistá tím, o co vlastně jde. Mátlo mě, že když je něco "tak dobrého", potřebuje to kolem sebe takový humbuk v podobě amerického stylu prezentace. Ale děly se mi na semináři věci, o kterých jsem věděla, že mi zase objasňují, o jaký jde proces. První den semináře jsem před očima viděla pořád dokola obraz planety Země zvrchu. Viděla jsem, že teď se nacházíme v hnízdě světla a jak se účastníci ze semináře vrací domů, prosvěcovaly se cestičky k nim domů a tam vznikala nová hnízda světla, která se postupně zvětšovala. Druhý den semináře Eric Pearl řekl něco, co mě zasáhlo. Řekl: "...běžte do nemocnic a pomáhejte vážně nemocným dětem..." . To bych vážně ráda, ale měla jsem nedávnou zkušenost s tím, že když byl někdo vážně nemocný a "uzdravil se", že prostě jen mohl odejít z tohoto života. Trápilo mě to a musela jsem znát odpověď na moji otázku:

"Jak mohu někomu nabízet léčení s vědomím, že "uzdravení" může znamenat i jeho odchod z tohoto života?" .

A rozhodla jsem se ji Ericovi položit. Bohužel to bylo chvíli před koncem první části semináře. Napsala jsem mou otázku na papírek a doufala, že ještě přijde na řadu. Bohužel nepřišla a Eric měl ten den z Prahy odlétat. Rozhodla jsem se tedy položit mu otázku osobně. Tehdejší mentor Tomáš Bouda mi to domluvil a já si vystála frontu po autogramiádě. Když jsem přišla na řadu a otázku položila, bylo vidět, že Eric má moje ptaní za rýpání, kterého si asi užil dost. Pak se ale naše oči setkaly... . Už jsem nepotřebovala slyšet žádnou odpověď. V tu chvíli jsem věděla, že tomuhle "týpkovi", který se rozhodl po světě šířit světlo, s tím pomůžu. A jen jsem z dálky slyšela, jak mi říká, že moje otázka souvisí se strachem, že se mám přestat bát. A že já nemám léčení nabízet. Za mnou budou přicházet jiní s tím, že léčení chtějí.

A bylo vymalováno! Prostě jsem do toho šla. Nebylo to úplně snadné, setkala jsem se i s nepřijetím od jiných, ale nemohla jsem jednat jinak. A nelituji! Díky Reconnection se mi hodně změnil život a mění se mi stále. Řekla bych, že se uzdravuje. Ne nadarmo název knihy zněl "Uzdravte druhé, uzdravte se sebe" , i když ono je v tom ještě schováno mnohem víc.

Každý klient, který přijde nesmírně obohatí i můj svět a já jsem vděčná, že mohu dělat tuto "práci", která je spíše darem. Přišlo mi vtipné, že roky člověk studuje nějakou školu, aby během pár dnů zjistil, co vlastně chce v životě  dělat :o).

PR

Nejkratší cesta k samadhi je vzpomínka na vlastní samadhi.

stará védská moudrost