Přizpůsob se bouři!

01.07.2015

Před časem mě upoutal jeden článek kolující na internetu. Byl v něm obsažený krátký příběh o mořeplavci, který se buď musí změnit a podvolit se moři nebo zemře na mořskou nemoc. I my vstupujeme do takovéto bouře. Všude kolem se začínají zvedat neklidné vlny. Ať už jde o imigranty, Ukrajinu nebo zadlužené Řecko. Nepokojů bude nejspíš přibývat a pokud se my současně nestaneme tou změnou, bude s námi amen.

Rozhodně nemám v plánu nikoho strašit, jen začít upozorňovat. Je načase opustit stará dogmatická stanoviska. Svět není černý nebo bílý... díkybohu :o)! Nemůžeme přeci jednoznačně prohlásit třeba, že "Imigranty nechceme!" ... No, vlastně můžeme, ale je to krátkozraké, černobílé a strnulé. Je načase se naučit rozlišovat!

Dejme tomu i v otázce migrantů. Je potřeba rozlišovat o jaké jde lidi! Jestli prosí o lidskou pomoc v těžké životní situaci nebo jestli to jsou krutí a hloupí zlatokopové, navíc ovlivněni svým náboženstvím.

Oběma skupinám máme a můžeme pomoci, jen každému trochu jinak.

Těm prvním - těm, kteří hledají šťastnější poctivý život pro sebe a své blízké (a těch jsou desetitisíce), můžeme pomoci začlenit do naší společnosti. Ale je nezbytně nutné, abychom my byli ti, kdo nastavují a určují pravidla a oni se zaváží je dodržovat. Pravidla, která jsou v rámci civilizované společnosti běžná a nezbytná. Tím, že jim dáme tuto možnost, oni nám jsou v tu chvíli částečně zavázáni. Něco v tu chvíli naší společnosti dluží a bylo by dobré, aby měli možnost splácet. Ponejlépe prací. Práce je potřeba vždy a pokud budou zároveň nám pomáhat přinášet pozitiva, třeba čistit ulice nebo jiné práce, ze kterých budeme mít jako společnost užitek, budeme je o něco radostněji přijímat. Budou si krůček po krůčku budovat svoji pozici v naší společnosti. Je potřeba začít postupně od základu.

Tím se dostávám k "těm druhým" (těch je bohužel víc). Pokud by někdo chtěl začít těžit místo budování, nebude tu pro něj místo! V tuto chvíli je na místě také pomoc, jen je odlišná. Z této pomoci plyne ponaučení, aby člověk věděl, jak se příště nechovat. Tou pomocí je navrácení člověka tam, odkud přišel. Toto ponaučení bývá poměrně kruté, leč účinné. Takový člověk, který překonal řadu těžkostí, i riskoval život, aby se dostal tam, kde teď je .... a najednou ho vrátí zpátky. Tolik toho přestál... a zbytečně! Uvidíme, jestli v sobě sebere dostatek sil, aby se pokusil o opětovnou cestu. Dost možná na ni nebude mít ani prostředky. Ale dostane ponaučení, jak se příště nechovat! A sražením na kolena utrpí i jeho pýcha. Pokud se příště pokusí o opětovný návrat, už to není ten, kým býval dřív. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Změnu nezastavíme. Nemá smysl stavět přehrady. Je vhodné využít proudu. Využít energii vln, které se vzdouvají a přetvořit ji v něco pozitivního. I my máme za úkol se přizpůsobit. Svět se neustále mění a je to tak dobře. Je to naprosto přirozené, jen je to někdy spojené se ztrátou původních jistot. Ale tak to vždy bylo, je i bude. A já jsem ráda, že nežiji ve středověku! Jedinou konstantou je změna. A jde jen o to, aby ta změna byla v souladu s tím, co chceme a kam spějeme. A to máme každý uloženo hluboko v sobě a teď je doba nastavování pravidel.